Tento den jsem se probudil se zjištěním, že je vcelku jasno a bylo by možno podívat se na Slunce. Je vcelku logické, že takto narychlo se mé oznámení o pozorování nesetkalo s ohlasem, zejména nyní, v době před koncem roku. Ono to nakonec tak slavné nebylo, na pozorování mi bylo vyměřeno přibližně 20 minut. Pak tu část oblohy, na které se nacházelo Slunce, pokryly mraky. Předpověď na večer bohužel opět zataženo…

Přesto bylo pořízeno několik fotografií (fotoaparát – ultrazoom Panasonic Lumix FZ82), z nichž jednu, dle mého tu nejlepší, jsem ještě koloroval a lehce upravil v počítači. Obraz, který vzniká při použití slunečního filtru (a ten je nutný, pohled do Slunce přes objektiv nechráněným okem znamená v podstatě téměř okamžité nevratné poškození zraku) je totiž bílý – ostatně to je také přirozená barva naší centrální hvězdy. Abych dodal zdání běžného pohledu, ve kterém se Slunce jeví žluté, provedl jsem již zmíněné kolorování. Další úpravy spočívaly v doladění ostrosti, kontrastu a dalších aspektů fotografie. Pokud se vám tento postup jeví jako drobný podvod, pak vězte, že astrofotografie bez úprav v podstatě neexistuje. A ty nádherné obrázky, které zveřejňuje například NASA, ale také někteří pokročilí astrofotografové, jsou upravené v podstatě vždy…

Na fotografii Slunce jsou patrné tzv. sluneční skvrny. Jsou to oblasti nižší teploty ve fotosféře – kolem 4000 K (okolní fotosféra má asi 5800 K), která se v bílém světle jeví černá. Jedná se stále o teplotu, při které jsou na Zemi roztavené prakticky všechny materiály. Sluneční skvrny vznikají jako poruchy v magnetickém poli Slunce. Magnetické pole má i Země – ostatně díky němu jsme chráněni před smrtonosnými částicemi z vesmíru, zejména pak právě ze Slunce (kdyby magnetické pole zmizelo, budeme vystaveni záření takové intenzity, že bychom dlouho živi nebyli). Sluneční magnetické pole je však mnohonásobně silnější a také aktivnější. Pokud dojde k poruše v jeho siločárách, projeví se to například právě vznikem slunečních skvrn – jiné projevy jsou například protuberance, které se jeví jako výtrysky hmoty ze Slunce. Na jejich pozorování je ovšem třeba speciální vybavení. Sluneční skvrny jsou dočasnými jevy, magnetické pole se neustále mění – počet a velikost skvrn jsou dány aktivitou Slunce, která se mění v pravidelných intervalech. Větší skvrny mají dvě hlavní části. Tmavou střední „umbru“ („stín“) a „penumbru“ („polostín“) – ta tvoří přechod mezi umbrou a fotosférou – na fotografii lze obojí skutečně vidět.

Při vizuálním pozorování jsme využili malý refraktor s průměrem čočky 60mm (u Slunce je dost světla, a tak není vysloveně nutný velký teleskop) a také zoomový okulár. Zatímco pevné okuláry poskytují vždy právě jedno zvětšení, zoomový okulár umožňuje – podobně jako zoomový objektiv u fotoaparátu nastavit zvětšení v určitém rozsahu. Ale není to zadarmo – podobně jako u zoomových objektivů. Zejména dojde ke zmenšení zorného úhlu (vidíme menší část oblohy) a kvalita je mírně nižší. Pro veřejné pozorování to nemusí vadit, velkou výhodou je rychlá změna zvětšení bez nutnosti manipulovat s více okuláry.